Volební dilema
3. 10. 2013
Volební dilema
Výtah z rozhovoru Daniela Kroupy pro časopis Nové Město 10/2013
V posledním desetiletí Česká republika prochází velkým úpadkem demokratického vědomí a ve veřejnosti sílí různé radikální protidemokratické názory nebo diskuze jak naši demokracii vylepšit. A v této situaci máme rozhodovat o tom, koho volit.
Demokracie nemůže dobře fungovat v národě, který se nedokáže sám spontánně organizovat a účastnit se politického rozhodování v politických stranách. Proto je nejdůležitějším krokem zlepšit poměry uvnitř politických stran.
Zaznívají protichůdné názory na změny celého systému. Jeden podnikatel navrhuje řízení státu jako firmy. Zapomněl dodat, že šéfem této firmy budu já! Řídit stát jako firmu znamená nastolit místo demokracie diktaturu.
Jiný názor volá po zavedení přímé demokracie. Vezměme moc politikům a dejme ji lidem. I toto by vedlo ve svém důsledku k nějaké formě diktatury, protože destruuje systém ústavy, jehož cílem je bránit zneužití moci. V přímé demokracii se společnost štěpí na většinu a menšinu, kde většina nemá žádný důvod, aby menšinu chránila. A nejmenší a nejslabší menšinou je každý jednotlivý člověk.
Ti, kdo tento systém vytvářeli, věděli, že člověk je bytost rozpolcená mezi dobrem a zlem, a pokud získá do rukou příliš mnoho moci, je vždy velké riziko, že ji zneužije. Moc korumpuje, a absolutní moc korumpuje absolutně. Proto je třeba chránit obtížný, klopotný systém parlamentní demokracie, neboť ona dokáže nejvíc bránit zneužívání moci.
Nemáme usilovat o uchopení moci, ale přispět k veřejné diskuzi a účastnit se politického života v míře, v níž to povolání každého jednotlivce umožňuje. Proto je třeba se účastnit voleb a předvolebních diskuzí. Volit na prvním místě podle programu, podle cílů, o které politická strana usiluje, a posuzovat, zda jsou správné a v souladu s křesťanskými principy. Sledovat, zda lidé, kteří mají tyto programy prosazovat jsou věrohodní, zda již v minulosti dokázali, že jim jde o dobrou věc nebo jen o to, aby prosadili sami sebe. Věrohodné lidi na kandidátkách podpořit kroužkováním.
Sledujeme-li soustavně politické dění, můžeme rozlišit, které politické proudy jsou nám bližší a které vzdálenější. Zároveň nemusíme najít politickou stranu, která by nám programem a složením zcela vyhovovala. To je těžká volba, kterou musíme udělat. V posledním desetiletí se od popředí dostaly ekonomické a mocenské zájmy. To veřejnost znepokojuje. Lidé by se měli vzchopit a mobilizovat, aby se pokusili politickou scénu ve volbách zlepšit.
Politiku nelze zlepšit naráz k lepšímu. Proto se nesmíme poddávat některým až hysterickým náladám, které se snaží ve společnosti vyvolávat některá uskupení, aby to posloužilo jejich zájmům. Nejít k volbám znamená dát hlas stranám, které nechci. Pokud je strana, které výzkumy veřejného mínění nedávají velkou šanci ke zvolení, poctivá, tak není formovaná pro jedny volby. I když se do parlamentu nedostane, může získat alespoň takový počet hlasů, které jí umožní ucházet se o kandidaturu v dalších volbách. A to je důvod, proč by člověk neměl váhat s podporou strany, které sdělovací prostředky přisuzují volební neúspěch. Navíc u stran s menší procentní podporou průzkumy nejsou sto zachytit její volební šance.
