Papež František: "Dávám přednost církvi, která má modřiny"
Převzato z ČTK 26. 11. 2013, Jan
Apoštolskou exhortaci Evangelii Gaudium (Radost evangelia) František napsal k ukončení Roku víry. Uvádí v ní, že církev by měla mít hlavně funkci misijní a neměla by se bát ušpinit si ruce, když bude pomáhat chudým a utlačovaným. Papež v dokumentu čerpá ze svých kázání, projevů a rozhovorů, které uskutečnil za osm měsíců ve funkci. Dává je ale do širší souvislosti a nastiňuje, jak "oživit církev ve světě plném lhostejnosti, sekularizace a obrovské nerovnosti příjmů", uvedla agentura AP. Kritizuje rovněž centralizaci církve a její "posedlost" vydávat nesourodý soubor doktrín.
František, který je známý svou kritikou globálního ekonomického systému, v novém dokumentu o 84 stranách ale zašel ještě dál a útočí na to, že peníze se staly v současné společnosti modlou. "Peníze musí sloužit a nikoli vládnout," říká. Politiky prosí, aby zajistili, že budou mít všichni občané "důstojnou práci, vzdělání a zdravotní péči". Nespoutaný kapitalismus je podle něj "novou tyranií".
František v exhortaci rovněž vyzval movité lidi, aby se podělili o své bohatství. "Stejně jako přikázání Nezabiješ, stanoví jasnou hranici za účelem zachování hodnoty lidského života, dnes bychom měli říkat i Nebudeš vytvářet ekonomiku vyloučení a nerovnosti. Takováto ekonomika zabíjí," citovala z papežova vyjádření agentura Reuters." Jak je možné, že není ve zprávách, že postarší bezdomovec zemřel na ulici, ale je tam, že finanční trh ztrácí dva body?" podivuje se ve svém textu František.
"Dávám přednost církvi, která má modřiny, je zraněná a špinavá, protože byla venku v ulicích, před církví, která je nezdravá z toho, jak je omezená, a z toho, jak lpí na své vlastní bezpečnosti," napsal František.
Svým upřímným, ale i vtipným stylem promlouvá papež i ke kněžím, kterým radí, jak připravovat kázání, která věřícím nedají spát. Připomíná jim, že zpověď by neměla být "mučením", a vyzývá je, aby vyšli ze svých sakristií ven, ušpinili si boty, zapojili se do životů věřících a nebyli jen "defétistickými bručouny".
I přes Františkův poněkud uvolněnější přístup k věřícím i duchovním ale existují témata, na kterých církev trvá. V textu papež potvrzuje odpor církve vůči potratům s tím, že tato doktrína je neměnná a je základním kamenem důrazu, který církev klade na důstojnost každé lidské bytosti. Rovněž opakuje, že ženy nemohou být vysvěceny na kněze, jde prý o "téma, o kterém se nediskutuje". Dodává nicméně, že by ženy měly mít mnohem větší vliv na vedení církve.
