Ocenění od Svatého otce Františka
Ve čtvrtek, dne 30. června 2022,
jsem obdržel ocenění od Svatého otce Františka
Řád sv. Řehoře Velikého.
Stalo se tak při pontifikální mši svaté při výročí posvěcení olomoucké katedrály.
Olomoucký arcibiskup Mons. Jan Graubner
se při této slavnosti setkal se svými diecézany a rozloučil se svou arcidiecézí, kterou 30 let úspěšně spravoval.
Byl Svatým otcem ustanoven za správce stolce sv. Vojtěcha v Praze.
Při této slavnostní příležitosti mi předal výše uvedené ocenění.
Přijímám ho s pokorou.
Stává se velkým závazkem pro můj další život.
PhDr. Karel Antonín Kavička se stal rytířem řádu sv. Řehoře Velikého
Prostějovský rodák, regionální historik, publicista a znalec církevních památek a umění Karel Kavička obdržel na konci června v katedrále svatého Václava v Olomouci vysoké papežské vyznamenání – Řád svatého Řehoře Velikého. Ocenění mu předal pražský arcibiskup, metropolita a primas český Mons. Jan Graubner. za článek velmi děkujeme Haně Bartkové.
Ocenění předal Karlu Kavičkovi Mons. Jan Graubner. Slavnostní předání se konalo v rámci pontifikální mše svaté obětované při rozloučení arcibiskupa Mons. Jana Graubnera s olomouckou arcidiecézí za účasti biskupů Mons. Antonína Baslera, Mons. Josefa Hrdličky, Mons. Josefa Nuzíka, kněží, členů řeholních řádů, primátora města Olomouce Miroslava Žbánka, zástupců veřejného života, vysokých škol a dalších osobností.
Tímto řádem byla oceněna autorská a publikační činnost PhDr. Karla Kavičky, vydávaná díla a jeho práce na olomouckém arcibiskupství.
Prostějovský rodák Karel Kavička (*20. 6. 1940) působil po absolvování Pedagogického institutu v Olomouci jako učitel matematiky a zeměpisu na základních školách na Prostějovsku a Olomoucku.
Po roce 1968 musel odejít ze školství pro svůj nesouhlas s okupací Československa spojeneckými vojsky Varšavské smlouvy. Poté až do roku 1989 působil v různých dělnických profesích.
V roce 1990 se stal ředitelem Městského kulturního střediska v Prostějově. V letech 1997–2000 studoval dálkově na Teologické fakultě UP v Olomouci a v roce 2003 získal na téže fakultě doktorát filozofie.
V letech 1997–2000 byl kancléřem olomouckého arcibiskupství a v letech 2001–2011 byl vedoucím arcidiecézního archivu.
Věnoval se církevní historii, církevním památkám a umění. Je autorem řady publikací o prostějovských kostelích Povýšení sv. Kříže, sv. Petra a Pavla, sv. Jana Nepomuckého a sv. Cyrila a Metoděje.
Psal také o poutních chrámech v Dubě nad Moravou a ve Křtinách, dále o chrámech sv. Michala v Olomouci a sv. Mořice v Kroměříži. Zajímavé publikace také mapovaly církevní památky (Bílkova Křížová cesta ve farním kostele Povýšení sv. Kříže v Prostějově, Řeč i mlčení křížů).
Je autorem rozsáhlých monografií Jano Köhler (2018), Svatý Jan Sarkander (2020) a Mariánský sloup v Praze (2021).
Zúčastnil se četných oprav sakrálních památek doma i v zahraničí. Je spoluzakladatelem Společnosti pro obnovu Mariánského sloupu v Praze.
Třicet let v ní pracoval jako její místopředseda a tiskový mluvčí. Věnoval se propagaci obnovy sloupu doma a v cizině. Vykonal několik zahraničních přednáškových turné o Mariánském sloupu v USA, Kanadě, Velké Británii a Německu.
Je známý také jako aktivní poutník a popularizátor historie. Je zakládajícím členem Klubu historického a státovědného v Prostějově.
Pro veřejnost také proslovil řadu přednášek pořádaných Klubem historickým a státovědným, Moravskoslezskou křesťanskou akademií a dalšími institucemi.
Za svoji práci obdržel několik ocenění. V roce 2010 mu byla udělena Cena města Prostějova za rok 2009, kterou však v roce 2014 vrátil na protest proti koalici s komunisty v zastupitelstvu města Prostějova po komunálních volbách.
Další ocenění: Medaile sv. Jana Sarkandra (2012), Cena Olomouckého kraje za přínos v oblasti kultury (2018), Cena Olomouckého kraje za mimořádný přínos v oblasti literatury (2019), Stříbrná medaile sv. Cyrila a Metoděje (2020), Stříbrná medaile sv. Jana Sarkandra (2020), Pamětní medaile České biskupské konference (2021), Stříbrná medaile sv. Vojtěcha (2021).
Řád sv. Řehoře Velikého – Ordine di San Gregorio Magno (OSGM)
Řád byl založen v roce 1831 papežem Řehořem XVI. na památku papeže sv. Řehoře I. Velikého jako všeobecný záslužný řád. Je udělován osobám, které se zasloužily o dobro společnosti, církve a Svatého stolce.
Od roku 1994 mohou řád obdržet také ženy. Rytíři řádu mají různá privilegia, například historické právo „vjet v sedle“ do chrámu sv. Petra. Je jim také vyhrazeno čestné místo při papežských ceremoniích. Při vstupu do Vatikánu je švýcarská garda povinna rytířům vzdávat čest.
Odznakem řádu je osmihrotý, červeně smaltovaný šípový kříž. V modrém okrouhlém středu je zlaté poprsí svatého papeže, které je lemováno nápisem: S. Gregorius Magnus.
Na zadní straně je vyznačeno řádové heslo: Pro Deo et Principe (Pro Boha a Vladaře) a v opisu Gregorius XVI. P. M. Anno I. (Řehoř XVI, papež v prvním roce pontifikátu). Řád je udělován ve dvou skupinách: civilní a vojenské.
U civilní skupiny je kříž převýšen zeleným věncem, u vojenské zlatou zbrojí. Stuha je červená se zlatými okraji. Řádoví rytíři civilní skupiny mohou nosit řádovou uniformu s kordem.
Zdroj: https://olomoucky.denik.cz/ctenar-reporter/historik-a-publicista-karel-kavicka-se-stal-rytirem-radu-sv-rehore-velikeho-2022.html ze dne 31. 8. 2022
Hana Bartková
