Karel KAVIČKA

Ve středu dne 24. ledna 2024 byla po sedmihodinovém jednání v horní komoře parlamentu ČR - senátu, zamítnuta ratifikace Istanbulské úmluvy, přijatá Radou Evropské Unie.

Myslím si, že toto rozhodnutí svědčí o zodpovědnosti senátorů vzhledem k důsledkům, které by přijetí této úmluvy mělo pro náš právní řád, stát i společnost.

Istanbulská úmluva  nedefinuje přesně pojem „stereotypní pojímání rolí žen a mužů“, pod který lze „schovat“ v podstatě cokoliv. Právě v tomto bodě je úmluva zneužitelná a společensky nebezpečná.

Její přijetí by znamenalo hrubý zásah do školství a systému vzdělávání mládeže. Děti by byly poučovány o „nestereotypních genderových rolích“, což je indoktrinace dětí vedoucí ke „genderové neutralitě“ a vzniku jakéhosi třetího pohlaví, které vede k onemocnění nazývanému „Genderová dysforie“. 

Ratifikace Istanbulské úmluvy by donutila převést mnohé kompetence státu na neziskový sektor, což je naprosto nepřijatelné. Plnění úmluvy by kontrolovala tzv. "Expertní skupina pro potírání násilí vůči ženám a domácího násilí – GREVIO při Radě Evropy", což by byl nepřijatelný zásah do suverenity státu a jejího právního prostředí. Grevio je nikým nekontrolovaná, avšak štědře dotovaná nezisková organizace, jejíž členové požívají doživotní IMUNITU.

Podle odborných poznatků není domácí násilí obecným celospolečenským jevem, jenž je způsobován sociálně-kulturním konstruktem (genderem), ale týká se převážně tzv. domácích agresorů a osob s problémovou konzumací alkoholu a jiných návykových látek. Česká republika má v otázce prevence a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí vlastní zákonné prostředky, které jsou v souladu s mezinárodními smlouvami. Lidská práva zaručuje Ústava České republiky společně s Listinou lidských práv a svobod. Istanbulská úmluva je z těchto důvodů zbytečná a diskriminuje práci a činnost již stávajících organizací zabývajících se tímto tématem.

Senátorka Daniela Kovářová (nezávislá), která se věnuje téměř tři desetiletí ve své praxi problematice rodin a dlouhou dobu sleduje zaměření a důsledky zavedení IÚ uvedla, že úmluva je „politický dokument, který nemá reálnou šanci násilí zabránit“. Její prosazování je podle senátorky spojeno s manipulací, nátlakem a nálepkováním kritiků úmluvy. „Stačí se podívat do států, které úmluvu ratifikovaly, do Francie, Belgie nebo do Švédska, tam přece ratifikací útoky na ženy neklesly“. 

Proto vítám rozhodnutí senátu ČR jako velmi pozitivní krok správným směrem.